Don
Donečkovo štěněcí příběh:-)
Takže jak to všechno začalo?Po neštastné nehodě našeho vlčáka Beníka,se uvažovalo o pořízení dalšího psa,opět německého ovčáka,byli jsme se kouknout i v útulku,kde se nám jeden velmi líbil.Ale děda nechtěl o psovi z útulku ani slyšet...Děda chtěl zásadně štěně vlčáka a nic jiného,ale druhá část rodiny vlčáka už nechtěli,a jelikož to byla většina rozhodovalo se mezi gordonsetrem a zlatým retrívrem.Takže jak už je jasný,vyhrál to zlaťák a začalo se obvolávat inzeráty.Pár nabídek se nám velmi líbilo,a jednoho dne jsme se jeli podívat do jedné stanice,kde chovali psy bez PP.(V dnešním mém věku už bych to nikdy neudělala)Jelo se do Tábora,cesta utekla strašně rychle,byla plná očekávání atd.Když jsme přijeli,za vraty štakalo plno psů,většina zlatých retr¨ívrů,ale i pár basetů tam bylo.Když vyšel chovatel,vyběhla za ním dvě roztomilá štěňátka-2 klucí-mezi nimi jsme si měli vybrat našeho budoucícho kamaráda.Každý byl úplně jiný,ten jeden(světlejší) se k nám hned hrnul a chtěl se mazlit,ten druh(tmavší),tomu jsme byli úplně lhostejný,začal požírat co našel a nějaký lidi ho vůbec nezajímali.Asi každý by bral toho mazlíka,ale nám se víc vzhledově líbil ten druhej(tmavší).Bylo to těžké rozhodování,ale nakonec jsme si vezli toho tmavšího.Chovatel nám ještě ukázal maminku a tatínka a dal nám rady,co a jak a my mohli vyrazit zpátky do Českých Budějovic.Cestou Doník ani nezakňučel.Byl to takový flegmouš.A dneska pořád je!Když jsme dorazili na Včelnou začal všechno prolézat,byl zvědavý kde co je,ale lidi ho vůbec nezajímali.Až večer,to už si asi začal uvědomovat,že je bez maminky a začalo se mu stýskat,takˇobčas zakník,ale jinak byl moc hodný.Ze začátku spal ve vnitř a postupem času se naučil být pořád venku a dneska do vnitř skoro vůbec nechce,jen když je bouřka nebo pouštějí petardy,to si sám otevře a už leží pod stolem.Dneska už je to pořádnej halama,na lidi vcelku zvědavej,ale stejně flegmatickej:-)
3 měsíční Doník